Originální název: Wir kinder vom Bahnhof ZOO
Autor: Felschrinow, Christiane Vera
Žánr: Světová literatura - Romány (sociální téma - drogy, závislost, prostituce)
Nakladatelství v ČR: OLDAG
Vyšlo: 1981 (originál) u nás to poprvé vyšlo 1987
Počet stránek: 262
Anotace:
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F.
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.
Můj názor (pozor na spoilery)
Vyprávění autorky začíná už v jejím raném a zatím nevinném dětství. Popisuje nám, jak si hrála s kamarády, že její rodina milovala zvířata (a ty že jich měli požehnaně) a jak vlastně žila, když ještě drogy neovlivnily její život. Byla to prostě normální malá holka, která žila na sídlišti v Berlíně a vyváděla všelijaké "lumpárny". Jediné, co se v jejím životě zatím vymykalo z normálu byla výbušnost jejího otce. Nakonec se kvůli tomu od něj s její matkou a sestrou odstěhovali.
S drogami se setkala asi když jí bylo 12 let. Začalo to kvůli tomu, že chtěla někam patřit. Kouřila se svojí partou hašiš a oni jí brali. Poté začala brát i všelijaké prášky, které kombinovala tak, aby měla co nejlepší stav. Následovala první láska, která skončila dřív než začala a pomalu se vše začínalo vymykat z rukou...Christiane to ale zatím ještě neviděla. Mezi tzv. Heráki patřit nechce...zatím.
Asi nejhorší co se jí mohlo stát (i když to ona tak nevidí) je to, že poznala Detlefa. S ním začíná brát Heroin a její život jde velice rychle skopce. Detlef shání peníze na dávku, tím že se prodává. Později to už nestačí a "šlapat chodník" musí i Christiane. V té době její máma zjistí, že si píchá a začíná první z mnoha odvykání. Christiane během knížky odvyká vážně mnohokrát, ale pokaždé se k drogám vrátí. Mezi tím v novinách čte články o tom jak postupně umírají ti, kteří brali heroin a ona se s nimi denně setkává. Dokonce přemýšlí i o sebevraždě, ale ani ta se jí nepovede.
Kniha končí tím, že odjede ke své babičce a začíná nový život. Zdá se, že se jí to povedlo, ale jestli budete číst novější vydání, tak zjistíte, že jí to trvalo ještě hodně dlouho, než s drogami přestala. Trvalo jí to do té doby, než otěhotněla.
Tak z téhle knihy mám velice smíšené pocity. Dlouho mě žádná knížka takhle "nedostala". K povinné četbě cítím většinou odpor, ale to není tenhle případ. Pohltila mě hned na začátku a pustila až na konci, proto se vůbec nedivim, že mi četba trvala jenom asi 10 hodin.
V knížce najdeme "vsuvky" kde vypráví svůj příběh její máma a nebo různí odborníci z té doby. Tohle vás do té doby vtáhne ještě víc. Ale nejvíc mě dostal asi prostředek knihy...nacházejí se tam fotografie, některých postav a k tomu popisky, např. kdy umřeli apod.
Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst naprosto každý. Neznám nikoho, koho by nedostala a kdo by o ní ještě dlouhou dobu nepřemýšlel. Já osobně doufám, že si jí při maturitě "vytáhnu", protože o tomhle se povídá naprosto samo.
HODNOCENÍ
Žádné komentáře:
Okomentovat